Jak k nám přišli nevítaní návštěvníci

Někdy se stane, že to nějak chcete, a ono to vůbec nic neznamená. Jediné co můžete udělat, je říct si: ,,Udělám, co mohu. Hlavně nezešílet." Několik dní se večer u lidí ve zdi ozývalo hrabání a šustění. Čip říkal, když přišel z venku, že ho lidi přikládali ke zdi jako nějaký obklad se slovy: ,,Hledej!'' Čip taky říkal, že ho takové věci moc nebaví. Když je doma, tak se raději povaluje na topení, hodně jí a spí, protože venku na to není čas. Takový nezvaný host u lidí se musí odnést, vynést nebo vymést. Sám nepůjde, protože se mu u vás líbí a máte nejspíš to, co on nemá a nebo hledá. Záleží i na tom jestli se z takzvaného nezvaného hosta nestane host vítaný, i to se může stát. Někdy se ale stane, že návštěva nepozvaná se u vás chce zabydlet a zůstat navždy. A z toho by vás mohla klepnout pepka. Vy to hrabání ve zdi z pochopitelných důvodu nechcete. Domov je třeba si hájit, protože je to naše království. Ochranná izolace, kterou takový příchozí v domě poničí, je totiž důležitá. Nastoupí signál, tak takhle teda ne. Jak už jsem řekla, zaujetí kocoura pro neznámé zvuky nepřišlo. A tak lidem Čip nepomohl jako správný spojenec. U lidí bydlí jejich mláďata. Tedy mladí lidi. Jsou hbití a jak se ukázalo i pohybliví. Nezvaní hosté byli důmyslně chyceni. Byly to čtyři malé rychlo myšky hryzalky. Někomu by se mohlo zdát, že když se narodí v kožíšku myším, zasluhují likvidaci. Než je naši lidi pustili do přírody, kam se svými kožíšky patří, tak je trochu vykrmili. S holkama jsme si říkali: ,,Hlavně nepřekážet, nekomplikovat a oči na šťopkách."