Romi Grey
Autorka knih Jmenuji se Orel a Orel se vrací
Romi Grey (pravým jménem Romana Šedivá) je česká spisovatelka, kterou láska k
hospodářským zvířatům přivedla ke psaní. Svou prvotinou Jmenuji se Orel nenásilnou formou
přispěla s mnoha dalšími iniciativami k ukončení doby klecové v České republice. V roce
2019 byla kniha Jmenuji se Orel nominována v kategorii Objev roku prestižní ceny Magnesia
Litera. V roce 2020 knihu s pracovním sešitem doporučuje Národní pedagogický institut do
škol. V roce 2021 UNESCO doporučuje divadelní představení Jmenuji se Orel v podání
pražského Divadla Kampa jako nehmotné kulturní dědictví české republiky. V roce 2022 se podařilo vydání knihy Orel se vrací, která volně navazuje na Orlíkovo příběhy z knihy Jmenuji se Orel.
,,Vše, co dělám, dělám ráda. Celý svůj život žiji na vesnici nedaleko Českých Budějovic. Ráda pozoruji krajinu a naslouchám všemu živému v ní. Mám ráda modlitbu, která za mě řekne vše: ,,Bože, dej mi klid mysli, abych přijímala vše co nemohu změnit, odvahu, abych změnila vše, co změnit mohu a moudrost, abych rozeznala jedno od druhého."
Přeji vám krásné dny v plné síle. S úctou Romi Grey.
Ondřej Smeykal
Ilustrátor knihy Jmenuji se Orel
Ondřej Smeykal je český výtvarník a muzikant, profesionální hráč a průkopník hry na australský domorodý nástroj didgeridoo a elektrodidgeridoo. Narodil se 19. prosince 1975 v Sušici.
,,Kniha Jmenuji se Orel mne velmi pobavila a také stihla doručit poselství o životě zvířat, která bývají skrytá za zdmi velkochovů a mnohdy si je nedokážeme představit jako domácí mazlíky. Možná že Orel dokáže přispět ke změně jejich často nelehkého života (Pokud byste měli pocit, že se tímto tématem chcete zabývat hlouběji, zde můžete nalézt více informací: www.slepicevnouzi.cz).
Orlíkova dobrodružství jsem si rád představoval. Od toho už byl jen krok uvést v život jejich obrázkovou podobu. Vlastně musím ORLÍKOVI PODĚKOVAT, ŽE MNE ZAS PŘIVEDL KE KRESLENÍ, KTERÉ MI MOC CHYBĚLO!
Nakladatelství Kniha.je, v čele s Karlem Svobodou, se rozhodlo knihu vydat. Je určená dětem všech věkových kategorií, dle mne zejména ranným čtenářům s rodiči (či učiteli), kteří si rádi společně čtou."
https://www.smeykal.com/cz/zobrazeni-zpravy-z-newsletteru/52/91/
Proč jsem napsala knihu Jmenuji se Orel?
Mé rozhodnutí napsat knihu přišlo skoro hned po tom, co jsme si s několika přáteli koupili vynesené slepičky z velkochovu. To, co jsem tam viděla, slyšela a cítila, mě velice zasáhlo. Přemýšlela jsem o tom, co mohu udělat já jako jednotlivec mimo organizace na ochranu zvířat, která na nelehký život hospodářských zvířat upozorňují a snaží se ho změnit.
Kde můžete knihy koupit?
Knihu si můžete objednat na následujících stránkách:
Ukázka z knihy Orel se vrací
Jak se z brundibára stal čmelák Bóďa
Bylo jaro. V korunách stromů to bzučelo jako v úle. Ten den prvně po zimě vylétly včelky. Ucítila jsem tu jemnou vůni, která se vzduchem nesla z jív, rostoucích u našeho domu. Jako každý rok vábily svými květy k občerstvení hmyz z celého okolí. V mém slepičím životě jsem se setkala s ledasčím. Ten den jsem prvně zaslechla lidi, jak říkají, že už kvetou kočičky. Co tím ale myslí, jsem si představit nedovedla. Jediné kočičky, které jsem do té doby znala, byl kocour Čip a kocour Gothaj. Celé jsem to pochopila, když jsem našla větvičku jívy na zemi. Na jejím konci byly květy. Na dotek byly jemné, skoro jako kožíšek a srst kočky domácí, jakou byl Čip i Gothaj. Byla jsem spokojená, že už tomu rozumím. A tak jsem mohla v klidu pozorovat včelky bzučící v korunách jívy. Jak jsem tak pozorovala, co nového se mi nad hlavou děje, podivným letem se ke mně začal blížit zvláštní tvor. Na první pohled to byl sympaťák, s pruhovaným tělem. Zůstala jsem nehybně stát. Čekala jsem na to, co bude.
Létající tvor trochu těžkopádně usedl a řekl: "Pěkný den. Máme štěstí, že není 18. století, že?" Po chvilce čekání na to, co bude, jsem se osmělila a představila se. ,,Jmenuji se Orel." Sympaťák s pruhovaným tělem se představil trochu oklikou. "Pokud bychom se seznámili v 18. století, mé jméno by bylo Brundibár. Teď mi říkají čmelák Bóďa. Nějaké století uběhlo, ale představte si, milý Orle, že ještě před pár lety, v době, kdy už lidé létali do kosmu, ve světě počítačů, vědci nedokázali vysvětlit, jak je možné, že my čmeláci můžeme létat." To mne zaujalo. Přeci jen žijeme ve 21. století. "Do nedávna se říkalo, že umíme létat jen proto, že nám nikdo neřekl, že je to nemožné. A že nám to jde jen kvůli naší víře, že létat umíme", dodal čmelák Bóďa. Obdivně jsem ho poslouchala. Když mi řekl, že jeho jazyk je dva centimetry dlouhý, sedla jsem si z toho do trávy. Bylo to přeci skoro tolik, kolik sám měří. Začala jsem ho více pozorovat. Z čmeláka Bódi se stal velký vypravěč. Ráda jsem poslouchala, co je v hmyzím světě nového a jak žijí mí noví přátelé. O čmelácích jsem se dozvěděla, že jsou mírumilovný hmyzí národ. Pokud se cítí v ohrožení, používají dva typy varování. První je, že nejprve zvednou prostřední nohu. Pokud to nestačí, zvednou tolik nohou, kolik mohou. Pokud to nezabere, lehnou si na záda, bzučí a ukazují žihadlo. Čmelák Bóďa ještě dodal zajímavou informaci, v čem je opravdu dobrý. Umí udělat při své obraně i jogínskou svíčku. To jsem si představit dovedla. Viděla jsem to totiž u lidí. Jejich klid při cvičení byl fascinující. Úplně tomu rozumím, že je to i pro čmeláka ochrana. To jaro jsem pochopila co znamenají slova "kdo si počká, ten se dočká, a klidná síla, velká síla".
Knihy Orel se vrací a Jmenuji se Orel můžete zakoupit přímo u vydavatele zde:
Ukázka z knihy Jmenuji se Orel
Jak se mi začala zapalovat lýtka
Jako slepičího naháče mne přes plot začal okukovat bažant Béda. Bažant Béda byl kus. Být kus v lidské řeči znamená být velice krásný, chytrý a žít život, který druzí obdivují. Lýtka, která za normální situace jsou svaly na noze, se mi začla prohřívat. Trochu mě to překvapilo. To teplo od nohou a né od hlavy. Když instinkt zavelí, rozum jde stranou. Byla to láska. Dny byly zas dlouhé.
Obrostla jsem peřím. Když jsem byla na vrcholu své krásy a peří se mi na slunci lesklo jako stovky zrcadel, přišel na návštěvu sousedů kohout Jenda. Jak se tak v tom světle naparoval, vzpomněla jsem si na slova, že kohout také znamená v lidské řeči mimo jiné i účes, zvaný číro. Když si mne kohout Jenda všiml, bylo to jako v romantickém filmu. Dlouhé pohledy a významná nadechnutí. Lýtka mi hořela. Byla to láska. Dny byly zase dlouhé. Roztahuji křídla a letím pozdravit sousedovic kohouta Jendu.