Vilík ve školce

Někdy od lidí slýcháme, co je v jejich životě nového nebo zajímavého. Dnes jsme se dozvěděli, že Vilík chodí už nějaký čas do lesní školky. Zaujalo nás vyprávění lidí o tom, jak se Vilík těší na své kamarády a k jakému vítání dnes ráno došlo. ,,Vilík přijel!'' volaly děti ve školce. Některé děti za radostného poskakování volaly: ,,A vyrostl 😁.'' Představit si, jak se děti s Vilíkem, co má na hlavě kšiltovku, ve školce přeměřují, tak na to nám hlava s holkami stačila. Co jsme ale musely vyzkoušet bylo to, co je pravdy na tom, že roste jako z vody. A jak je to vůbec možné? Já jako slepičí guru jsem zavelela: ,,Holky jdeme. To se musí vyzkoušet. Jde se dolů do zahrady." Přidaly se i slepičí dorostenky. S údivem pozorovaly, jak jsme hned na TŘI, DVA, JEDNA, TEĎ skočily do kaluže. Křídly jsme ve vodě máchaly jako nějaké kachny. Když jsme byly dostatečně promočené, tak jsme usoudily, že teď stačí vylézt a čekat, co se bude dít. A jakým směrem porosteme. Po uschnutí jsme pochopily, že se žádný zázrak nekoná. Chvilku jsme si užily být promočené jako slepice a vypadat jaksi splihle. Dorostenky od nás z kurníku nevěřícně vše pozorovaly. Voda z nás po opuštění louže lila jako z konve. Před slepičí omladinou jsme se moc nepředvedly. Ale co, alespoň viděli, že zapálení pro věc na stáří nemá vliv a i slepice může být věčným kuřetem. Ten den jsme si do Orlíkovo škatulky úžasností přidaly informaci, že Vilík ROSTE JAKO Z VODY a my umíme vypadat jako zmoklé slepice.