A JE TO TADY! OREL SE VRACÍ.

Křest knihy Orel se vrací proběhne v neděli 19. března 2023 v pražském divadle Kampa od 11:00.

Můžete se těšit na nové příběhy Orlíka a jeho zvířecích kamarádů a kmotry Jaroslava Duška, Petra Dobrého a Romanu Šonkovou. V rámci křtu proběhne i divadelní představení Jmenuji se Orel.

Slepice Orlík zažívá zcela nové příběhy, dobrodružství a životní zkušenosti. Čtenář společně s Orlíkem objevuje nové kamarády: čmeláka Boďu, holuba Emila, kůrovce Bobana nebo třeba šneka, pana Žužlu. S každým kamarádem se objevují také nová témata o tom, jak náš lidský svět vidí mnoho nenápadných tvorů a čekají až si jich všimneme. Mají s námi trpělivost a všichni mají smysl pro humor!

V rámci křtu proběhne i představení Jmenuji se Orel.

Poeticky laděné příběhy z jihočeského statku, vypráví slepička s nevšedním jménem Orel. Jak k tomuto jménu přišla, kde viděla prvního bobra, čím to je, že jsou lepší jedničky než trojky nebo jak se jezdí na Gothaji vám s lehkým humorem a poezií řekne v této bohatě ilustrované knize. Nominováno na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku.

Kmotry budou Jaroslav Dušek, Petr Dobrý (Duha, zakladatel iniciativy Slepice v nouzi) a Romana Šonková (zástupkyně organizace Compassion in World Farming), Petr Nikl a Václav Cílek

Vstupenky na křest můžete zakoupit ZDE.

Ukázka z knihy Orel se vrací

Jak se z brundibára stal čmelák Bóďa 

Bylo jaro. V korunách stromů to bzučelo jako v úle. Ten den prvně po zimě vylétly včelky. Ucítila jsem tu jemnou vůni, která se vzduchem nesla z jív, rostoucích u našeho domu. Jako každý rok vábily svými květy k občerstvení hmyz z celého okolí. V mém slepičím životě jsem se setkala s ledasčím. Ten den jsem prvně zaslechla lidi, jak říkají, že už kvetou kočičky. Co tím ale myslí, jsem si představit nedovedla. Jediné kočičky, které jsem do té doby znala, byl kocour Čip a kocour Gothaj. Celé jsem to pochopila, když jsem našla větvičku jívy na zemi. Na jejím konci byly květy. Na dotek byly jemné, skoro jako kožíšek a srst kočky domácí, jakou byl Čip i Gothaj. Byla jsem spokojená, že už tomu rozumím. A tak jsem mohla v klidu pozorovat včelky bzučící v korunách jívy. Jak jsem tak pozorovala, co nového se mi nad hlavou děje, podivným letem se ke mně začal blížit zvláštní tvor. Na první pohled to byl sympaťák, s pruhovaným tělem. Zůstala jsem nehybně stát. Čekala jsem na to, co bude. 

Létající tvor trochu těžkopádně usedl a řekl: "Pěkný den. Máme štěstí, že není 18. století, že?" Po chvilce čekání na to, co bude, jsem se osmělila a představila se. ,,Jmenuji se Orel." Sympaťák s pruhovaným tělem se představil trochu oklikou. "Pokud bychom se seznámili v 18. století, mé jméno by bylo Brundibár. Teď mi říkají čmelák Bóďa. Nějaké století uběhlo, ale představte si, milý Orle, že ještě před pár lety, v době, kdy už lidé létali do kosmu, ve světě počítačů, vědci nedokázali vysvětlit, jak je možné, že my čmeláci můžeme létat." To mne zaujalo. Přeci jen žijeme ve 21. století. "Do nedávna se říkalo, že umíme létat jen proto, že nám nikdo neřekl, že je to nemožné. A že nám to jde jen kvůli naší víře, že létat umíme", dodal čmelák Bóďa. Obdivně jsem ho poslouchala. Když mi řekl, že jeho jazyk je dva centimetry dlouhý, sedla jsem si z toho do trávy. Bylo to přeci skoro tolik, kolik sám měří. Začala jsem ho více pozorovat. Z čmeláka Bódi se stal velký vypravěč. Ráda jsem poslouchala, co je v hmyzím světě nového a jak žijí mí noví přátelé. O čmelácích jsem se dozvěděla, že jsou mírumilovný hmyzí národ. Pokud se cítí v ohrožení, používají dva typy varování. První je, že nejprve zvednou prostřední nohu. Pokud to nestačí, zvednou tolik nohou, kolik mohou. Pokud to nezabere, lehnou si na záda, bzučí a ukazují žihadlo. Čmelák Bóďa ještě dodal zajímavou informaci, v čem je opravdu dobrý. Umí udělat při své obraně i jogínskou svíčku. To jsem si představit dovedla. Viděla jsem to totiž u lidí. Jejich klid při cvičení byl fascinující. Úplně tomu rozumím, že je to i pro čmeláka ochrana. To jaro jsem pochopila co znamenají slova "kdo si počká, ten se dočká, a klidná síla, velká síla". 

Ukázka z knihy Jmenuji se Orel

O mně

Romi Grey - autorka knihy Jmenuji se Orel

Vše, co dělám, dělám ráda. Celý svůj život žiji na vesnici nedaleko Českých Budějovic. Ráda pozoruji krajinu a naslouchám všemu živému v ní. Mám ráda modlitbu, která za mě řekne vše: ,,Bože, dej mi klid mysli, abych přijímala vše co nemohu změnit, odvahu, abych změnila vše, co změnit mohu a moudrost, abych rozeznala jedno od druhého." 

Číst více...

Proč jsem napsala knihu Jmenuji se Orel

Mé rozhodnutí napsat knihu přišlo skoro hned po tom, co jsme si s několika přáteli koupili vynesené slepičky z velkochovu. To, co jsem tam viděla, slyšela a cítila, mě velice zasáhlo. Přemýšlela jsem o tom, co mohu udělat já jako jednotlivec mimo organizace na ochranu zvířat, která na nelehký život hospodářských zvířat upozorňují a snaží se ho změnit.

Svou vizi o napsání příběhů, které se u nás odehrávaly, jsem vyprávěla Ondřejovi Smeykalovi, z kterého se skoro okamžitě stal ilustrátor. Ačkoliv jsme ani jeden neměli zkušenost s tím, jak se taková kniha tvoří, rozhodnutí bylo jasné. S Ondrou nás spojoval pocit, že i když to neumíme, vytvoříme maketu knihy a dovolíme Orlíkovi roztáhnout křídla, aby vyprávěl ve svých příbězích o lásce a soucitu. Po vytvoření makety mělo vše rychlý spád. Měli jsme velké štěstí na vydavatelství KNIHA.JE v čele s Karlem Svobodou. Hned jak naši maketu koncem června 2019 viděli a přečetli si ji, rozhodli se knihu vydat. Díky vydavatelství KNIHA.JE dnes už vím, že z naší slepice bude slepice mezinárodní. Pracuje se na překladech.  

Kde můžete knihu koupit?

Knihu si můžete objednat na následujících stránkách:

Všechny články