A zase ty slepice

Jmenuji se Orel, jsem slepice. Pro děti všech věkových kategorií mám dobrou zprávu. Vy, kteří mě znáte z knížky, víte, že pokračování našich příběhů byla jen otázka času. Maketa knihy Orel se vrací je na světě. Paní sice říká, že čeká až se ji někdo zeptá, jestli není "ťuk ťuk" na hlavu. Odpověď prý už zná. Překvapilo mě, když řekla, že na takovou otázku odpoví: ,,Co byste chtěli, když to píše slepice." To je fakt, kdyby byla slepice, tak by to šlo. Jednou se jí ptal pán z rádia, co si představí, když někteří muži srovnávají ženy se slepicemi. I na to znala odpověď: ,,No přeci, že jsou ty ženy moc chytré." Čím víc paní psala, tím víc se jí to chtělo. Prý psychohygiena se to jmenuje. Když řekla, že napíše fantasy jako je Pán prstenů, trochu zoufale jsem na ní já, slepice Orel, koukla a řekla si, že asi nebude nejostřejší tužka v penále. Z mého udiveného výrazu, jí bylo jasné, že tudy cesta k hygieně nevede. Když řekla: ,,Orlíku, a co slepičí blog?", bylo jasné, že se musí něco stát. Vzpomněla jsem si na Hippocratese, který prý řekl: ,,Pokud nejsi připraven změnit svůj život, není ti pomoci." A tak jsem souhlasila. Založíme slepičí blog aneb slepičí sloh. A tak jsme se do toho i s Čipem ponořili, i když nevíme, jak se takový blog dělá..