Každý vytahuje po svém

Začínalo jaro. V okolí bylo slyšet, jak lidi z garáží vytahují místo lyží kola a motorky. Naše paní si vytáhla tepláky a šla za námi na zahradu. S holkama jsme nechtěly být s vytahováním pozadu, tak jsme naší paní vytáhly rukavici z kapsy. Jako správné pomocnice jsme se pustily do jarního hrabání a kypření půdy. Přemýšlely jsme nad tím, proč máme rády ticho. Když jsme se svým hrabáním došly ke stolu, kam teda chodit rozhodně nemáme, neb tam spíš škodíme, než pomáháme, uviděly jsme na stole ležet časopis. První, co jsme viděly, byl velký nadpis: ,,Mluvte tak, aby vás druzí poslouchali. V tichu můžeme zaslechnout i ty druhé.'' To nám přišlo s holkama chytré. Překvapilo nás, že to napsali lidé. Venku krásně svítilo sluníčko a ač jsme slepice, co mají rády jednoduché věci, z hluboka jsme se nadechly a svorně řekly: ,,Tak už to začalo."