Když mi uděláte hezčí obličej, povím vám tajemství

I takhle může příběh začít. Naše paní se nám někdy svěřuje. Když za námi onehdá přišla do kurníku, řekla: ,,Holky, včera jsem měla videohovor s Vilíkem. Viděla jsem se na obrazovce. Já jsem se vám tak lekla, že se slyším, jak Vilíkovi říkám: Babička musí zhubnout, má hlavu jako meloun.'' Vilík, tříletý kluk, který k nám se svými rodiči jezdí, má nás slepice rád. To víme, protože když se někdo zeptá, jak se jmenuje on, babička, děda, teta nebo strejda, všichni za svým jménem mají Jendanů. Po našem kohoutovi Jendovi. Vypadá to asi takto - babička Romi Jendanů, děda Tomík Jendanů, teta Bodi Jendanů nebo strejda Peťa Jendanů. Tak tedy Vilík u nás Jendanů babičce po tom, co slyšel o hlavě jako meloun, radostně odpověděl: ,,Já mám hlavu taky jako meloun.'' Logicky tedy došlo po naší slepičí poradě k usnesení, že babička hubnout nemusí, protože Vilík ví, co je důležité a život u slepic snese víc, než si myslíte. Je to náš božan, co umí všechny rozveselit a je s ním hezky na světě. Když přišel večer, s holkama jsme si vlezli do kurníku. Než jsme si schovali hlavy pod křídla a uložili se k spánku, udělala jsem své slepičí prohlášení. Tedy Orlí hlášení. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá tečka. A jde se spát.