Kohout Jenda byl kliďas

Když o něco šlo, Jenda to uměl zařídit. To ráno se celým okolím ozývalo naléhavé kokrhání. Když nikdo z domu nevycházel, jediná možnost, aby někdo způsobilý vyšel ze dveří ven, byla se nahlas ozvat a z plna hrdla zakokrhat: ,,Tak zaprvé, došla nám voda; za druhé, výběh do zahrady je stále zavřený, a za třetí, mladá kuřata, co byla kuřice, tedy mladé bílé kukuřice, poprvé sedly do hnízda a začaly snášet vajíčka. To pozornost zasluhuje a naši lidi by to měli vědět." Slepičí sestry si ten den nejspíš řekly: ,,Když ty, tak já taky."

Venku foukal silný vítr. Na internetu se objevily zprávy lidí, co mají pejsky... Povětrnostní podmínky lidé komentovali slovy: To si dneska tak venčím psa a najednou pouštím draka. I náš kamarád pejsek Tyčinka se tak trochu větrem nadnesl. Kohout Jenda se vydal vyjednat potřeby pro naši skupinu drůbeže. Vyletěl na střechu a v tom větru začal plachtit jako nějaký bažant. Přistál u lidí na schodech do domu a tam hlasitě zakokrhal. Za malou chvilku se už nesla vlažná voda a výběh byl otevřen. Bílá a bílá slepička, kuřátka, co se u nás vylíhla, povýšily 7.února 2022 do stavu nosnice. A medaile byly uděleny.