Křest knihy

Dnešní mlhavé zatažené nedělní ráno 20.10. přikrývá vše svou ospalostí.

Jako by se o víkendu ani nic nedělo. A přitom řada lidiček má od soboty 19.10. u sebe doma v poličkách a taškách a možná i na nočních stolcích něco hezkého, nového. Knížku. A třeba si ji zrovna po obědě na gauči budou číst.

Kontakt čtenáře a knížky. To je něco, co mám rád a nač jsem při ilustrování knihy Romi Grey - Jmenuji se Orel, často myslel.

Sobotní slavnostní první otevření knihy na Vyšehradě se povedlo.

Ale jak to vůbec měřit, co je povedené a nepovedené...

Přišlo, přijelo, pár set přátel, někteří opravdu z daleka. Měli příjemnou náladu. Sobotní odpoledne, zalité slunečním tancem s oblaky, setkání hezky oteplovalo. Lidé se smáli, děti si hrály, pejsci byli legrační...knížka přitáhla i kolemjdoucí, i když nevěděli o co jde. Dokonce jeden chlapeček, který s maminkou šel kolem, ji přesvědčil, že Orla chce. Když činnost dělá lidem otevřenou radost, asi nemá smysl chtít něco víc jako potvrzení, že se záměr povedl.

Našemu Vyšehradu a všem kmotrům, mj. Simoně Babčákové, Jaroslavu Duškovi, zástupcům z organizací Slepice v nouzi a Compassion in farming, děkuji.

A děkuji také za autorku Romi Grey a nakladatele Kniha.je Karla Svobodu, že s lehkostí udržovali společné odpoledne ve veselé i fundované atmosféře. Já jsem si na křtu s chutí zahrál... 

Dalším milým momentem bylo pokřtění knihy zrníčky pšenice.. :-), kterou autorka vypěstovala. A když Simona Babčáková vyzvala zúčastněné k popřání Orlíkovi, ze semínek se stala malá zrníčka pro štěstí, které se každý chtěl odnést s sebou domů. Já to své snědl, a bylo moc dobré.

Kniha Jmenuji se Orel se tedy oficiálně vydala do světa a doufám, že vám bude dělat radost při čtení, že pro vás bude třeba i dobrým nápadem na smysluplný dárek.